Pozoruji to od ledna 2020 — klienti chodí úplně dokonale — je to naprosto perfektní. Platí to pro každého, a to už v tento moment (ne “až někdy”).
Vždy máme přesně tolik a takové klienty, které potřebujeme — pro tu cestu, kde nyní jsme.
Když situace dokážeme jasně číst, poznáme, zda a co máme měnit. Příp. možná zjistíme, že nic ani měnit nemáme (někdy máme jen přijmout situaci, jaká je).
Celé to může být zábava, pokud si ji v tom dovolíme vidět.
Proč naše mysl tvrdí, že to nefunguje
Proč klienti nechodí, i když by naše mysl chtěla?
🍀 Naše ego by chtělo, ale nemáme na klienty prostor. Je užitečné přijmout, že prostor na další klienty tam nyní není.
🍀 Nemáme prostor na klienty, ale můžeme jej vytvořit (přeorganizováním/ nastavením systému/ změnou priorit) — oni pak přijdou.
🍀 Potřebujeme tím získat nějaké zrcadlo, abychom si něco uvědomili a mohli to změnit. Toto se mě týkalo víc v minulosti. Když se něco nedařilo, vytahávalo to ze mě zajímavé věci. Když máme oči otevřené, můžeme rychle vidět, čím si to blokujeme a jak to změnit. Např. přesvědčení, že nejsme dost dobří, vztahování své hodnoty k množství klientů.
🍀 Situace nás zastavuje, abychom viděli/ objevili příležitost, kterou bychom jinak neviděli.
A proč naopak chodí klientů moc?
🍀 Také nás to má něčemu naučit. Obvykle: Umět říct NE. Pustit obavu, že se jinak neuživím. Postavení své hodnoty na výsledcích. Atp.
Teď už se jen směju tomu, jak jsem se v minulosti zbytečně stresovala kvůli počtu klientů. Bylo to úplně zbytečné. Vede nás to perfektně — jen to v tu chvíli nevidíme.
Můžeme si užívat už tu cestu. Dokonalé to je hned — už teď.
Užitečné je se umět sám sobě na té cestě zasmát. 😁
U mě to nyní funguje takto
Potřebuju víc času pro sebe/ rodinu/ neziskovku? Pak klienti nepřichází nebo schůzky přesouvají. Nemusím se o to vůbec starat, poskládá se mi to přesně tak, jak to potřebuju. Dokonce, i když si uvědomím, že toho mám v kalendáři moc — často nic neudělám, ale jen si to pomyslím — nechám, ať se to poskládá za mě samo. Ono se to fakt samo uzpůsobí — sami se mi ozvou a popřesouvají.
Mám prostor? Klienti přijdou, a to i třeba v krátkém čase větší množství. Vždy podle toho, jak mám volnou kapacitu. Ideální je ani nepřemýšlet nad tím, jakou mám kapacitu, on to totiž ten vesmír ví lépe, než já. Navíc ani nemusím vymýšlet strategie, jak klienty přitáhnout. Dostanou se ke mně často cestou, která by mě ani nenapadla, navíc bez ohledu na to, zda v danou chvíli jsem nějak aktivní nebo nejsem. Na druhou stranu — je fajn následovat vnitřní impulzy a být aktivní (ideálně v souladu se svou duší — podstatou), abychom ty možné cesty energeticky vytvořili. Nemusíme však být aktivní stále a už vůbec nemá smysl se snažit.